Co takhle pokec? #1

Mám strašnou chuť si s vámi pokecat o mém životě a o všech věcech v mém světě který je dost šílený. Já jsem vlastně celá šílená a třeba vám budu k smíchu nicméně potřebuji se vypsat.
Veškeré věci co dělám v poslední době stojí za pendrek. Proč to vlastně to netuším. Ze začátku si myslím jak to dobře dopadne a pak to skončí fiaskem. Třeba moje rocková opera Montekové Kapuleti (tady) nedopadla asi nejlíp však posuďte sami. Cokoliv co vezmu do ruky buďto vzdám nebo to všechno pokazim
Texty, texty a nic z toho. Mám za ukol na konec roku přetextovat  píseň od Teri Blitzen Vánoční. No a já jako metalistka milující kytarové rify pořádné bicí úplně nedávám a po prvním poslechnutí málem chcípám. Celý to je děsivý no, ale s melodií nic nenadělám. Co mě uklidňuje je muj pokus o předělávám AC/DC Highway to hell a ne že by mi to nějak šlo.
Samoukům to moc nejde. Sama se doma učím na kytaru a vůbec mi to nejde. Chtěla bych se to naučit a hrát denně ale nejde to. Mám furt stres a nezvládám to dele než pět minut v kuse. A pak hodina pauzy.
Stres je mým denním chlebem. No hlavně když se o něco pokouším. Ať je to kresba či šperk, ale nemůžu se soustředit. Nevím teda jestli je to stres nebo nesoustředěnost.... každopádně mě to docela obtěžuje.
Uklidňuje mě pouze metalová hudba. Bez ni bych tenhle článek rozhodně nepsala jelikož bych už dávno skončila pod vlakem nebo nějak podobně. Hudba je tu pro mě i když chci být sama a nadzvedne mi sebevědomí. Hlavně Arakain a DYMYTRY. Nebýt těhle kapel asi bych to už vážně zabalila.
Tak snad se vám článek líbí a dejte vědět jak to máte vy!